A detail "vyřezávaný koníček" v Jackově pokoji...poprvé jsem si to nespojila, že ho to osudové léto Ennis vyřezával, takže si Jack kromě košil přivlastnil i jeho...;-) Scéna s košilemi mi konečně došla s plnou měrou - i díky tomu, že jsem zaregistrovala, jak Jackovi Ennis říkal, že si nahoře ještě ke všemu zapomněl košili a Jack dělal jako že nic...a pak ten konec...A konečně v klidu vychutnané ty jejich společné chvíle - počínaje úvodní vášněmi nabitou scénou, kde ale Ledger tak opravdově hraje to zděšení a Jack je onen pokušitel...ranní rozčarování...a pak večer ty neskutečně podané něžné chvíle, kdy se Jack najednou pomalu bojí Ennise více dotknout...jeho "Sorry" a Ennisovo svolení je něco, co mě hodně položilo...Rvačka, která vznikne z určitého přetlaku, kdy ani jeden neví, co pořádně dál...a to Jackovo udobřování poté, co Ennise silně praští a ten udiveně nechápe, ale ta intimní chvilka je přerušena další ránou od Ennise...:) Poté naoko ledabylé rozloučení, po